Sólo pro krále

Jacques Champion de Chambonnières (1601–1672)
Pavane

Jean-Henry D’Anglebert (1629–1691)
Suite en ré mineur (1689)

Antoine Forqueray (1672–1745)
(Transcription by J.-B. Forqueraye)
La Portugaise (Suite No. 1 d moll)
La Sylva, La Jupiter (Suite No. 5 c moll)

François Couperin (1668–1733)
La Ménetou – Septiéme ordre
Le Dodo ou l’amour au berceau – Quizième ordre
Passacaille Huitième – Ordre

Pancrace Royer (1705–1755)
La Sensible
La Marche Des Scythes

Byly to zlaté, sluncem zalité časy, kdy na prahu králových pokojů znělo cembalo. I když Ludvík XIV. by raději volil slovo clavecin, neboť „cembalo“ příliš připomíná lidový „cimbál“. A právě clavecinem posedlý Francouz Jean Rondeau nás díky hbitosti a něžnosti svých prstů pozval do královských komnat, kde své okřídlené nástroje ladili tak proslulí hráči jako Jean-Henri d’Anglebert, François Couperin či Joseph-Nicolas-Pancrace Royer. Staré dobré časy, chtělo by se říci. Ale jelikož hudba minulost neuznává, trvá jejich krása dodnes – stejně jako na stropní fresce Tereziánského sálu Břevnovského kláštera znovu a znovu ožívá páv před zraky překvapeného, i když blahoslaveného Vintíře…